Dáme řeč - komunikační web! Blogy, články, copyright, inzerce zdarma...

Dominik Černocký

Bylo mi 25 let. Byla to šichta jako každá jiná. Stejná jako ostatní u nás v hale ČKD.

Ráno sem byl klasicky dojebaný z cesty metrem a ještě víc tou břečkou sněhu a hnusu, Te co v Praze robí auta a ne komíny. Po ranním pivku sem ráno z šatny šel rovnou za soustruh. S chlapama jsme ho vtipně přejmenovali na soudruh. Tak stojím, nic moc nedělám, uvažuju jak hrála Sparta a že Slováci z Třenčína jsou mrdky. Stojím a soustužím. Dělám kola pro tramvaje a unáším se snem, jaké by to asi bylo, kdyby jezdily v tom svobodném světě, v tom u.s. ej. Kolem jde předák tak dlabu na sny a dělám a soustružím, co to dá

AddThis Social Bookmark Button

… Celý článek: Jak to tenkrát bylo

  • 0 Komentáře

Jak jsme dobyli Plzeň aneb Punkratz jede na výlet

Pátek

Tak je to po roce zase tady! Plzeňský festival metalových, rádoby metalových a jiných podivných kapel. Jsem natěšený a již se těším na sraz s Kubou na Wilsonově nádraží v Praze. Stačí deset minut cesty ranním metrem a první z předsevzetí se bortí v prach. Tohle bez alkoholu rozhodně nepůjde. Na hlavním si kupuji plechovku piva a jdu si před vchod dát ranní cigárko. Překvapivě je mi opětovně nabízená absolutně výhodná koupě parfému, nejspíše značky Aue de Romale. Ani na třetí výzvu se nepřestávám chovat rasisticky a koupi stále odmítám. Přesunuji se raději zpět do haly. V tom už naštěstí dojíždí krychlík z Nymburka a už jsme na tu záplavu podivných existencí, alespoň dva.

AddThis Social Bookmark Button

… Celý článek: Jak jsem dobyl Plzeň

  • 0 Komentáře

Dáme řeč?
O čem? O ničem, tak jako vždy.
Minuty plynou, vnitřní hodiny,
řádky rezavých slovních spojení.
Skřípe to.

Ve vleku, kdysi, nyní.
Uprostřed víru, bílé stíny,
prázdná dlaň, sevřené pěsti.
Bolí to.

Míjení a rozpadlé stavení,
zpustošená pláň, ohně slavení,
oči otočené k nebezkému vězení.
Halí to.

AddThis Social Bookmark Button
  • 1 Komentáře

Když jsme si poprvé uvědomila sama sebe, bylo nás spousty.
Sice jsme si všechny byly skoro na vlas podobny, ale nevadilo nám to.
Spojoval nás duch sounáležitosti. Věděly jsme, že máme své poslání.

 

Jednoho dne nás bezcitně odtrhly. Sice se k nám chovaly s náležitým respektem,
ale nic to neměnilo na tom, že jsme zkončily každá jinde. No nic takový je život.
Budu si na to muset zvyknout a přizpůsobit se.

 

AddThis Social Bookmark Button

… Celý článek: Ona

  • 2 Komentáře

Ležím v posteli a kolem mě je šero, jediné záblesky světla v místnosti obstarávají velké svíce v rozích mé postele.

Závěsy jsou zataženy a na stole leží nějaké květiny. Moc nechápu, co to tady vše dělá, ale nějak pořád ležím dál.

AddThis Social Bookmark Button

… Celý článek: Ticho

  • 0 Komentáře