Dáme řeč - komunikační web! Blogy, články, copyright, inzerce zdarma...

Blogy, články, příspěvky na Dámeřeč.cz

1.8.1990

Vůkol Václaváku vane vlhký vítr. Vedro!  Vazoun Vašek větří vnadnou vílu. Vtom vchází Vendy, vyzývavá venkovanka – váhově výborná, vysoká, velké vnady. Vašek vejrá. Vidina Vendy ve voňavé vaně velmi vábí. Vendiny vlající vraní vlásky vískané vlahým vánkem Vaška vzrušují. Vauuu! Vašek váhá, vnitřně válčí, vtom vykročí vstříc Vendy…

AddThis Social Bookmark Button

… Celý článek: Ve víru vášně

  • 2 Komentáře

Nahota načíná neřestnou noc. Něžné náznaky. Nutkání najít někoho. Nouze, náruživá nálada. Nevidím, neslyším, nepřemýšlím, neustupuji. Něčí náruč. Nestydatost. Nohy nahoře. Nejlepší nakonec, nářek. Nádhera? Najednou nevím. Nechci. Nyní nejsi nikdo. Není nic.

AddThis Social Bookmark Button
  • 0 Komentáře

Je půl druhé a nemůžu spát. Ležím v lůžku, ale cítím se jako lapený v síti. Mé tělo jako by mi nepatřilo. Vnímám a cítím, ale ostatní ovládl On. I když jsem doma, vše se mi zdá cizí. Tvary a hrany se přelévají ve svitu Měsíce, který si vše chladně prohlíží. Důvěrně známé zvuky se zdají být jiné než obvykle. Praskání podlah podobno chůzi kostlivce, vláni závěsů jako těla duchů.

Ležím a jen se pomalu rozhlížím. Cítím pohled, ale nikdo tu přece není. Nebo snad je tu On? Čekám, že uslyším šepot a děsím se slov. Čas jako by zůstal stát. Nemám naději na útěk, jsem teď vězněm svého těla.

AddThis Social Bookmark Button

… Celý článek: Strach

  • 1 Komentáře

Tak blízko a přesto tak daleko,
tak rozumné a stejně bláznivé,
tak lidské a naivní a zbytečné,
tak lidské i božské a stejně zakleté.

AddThis Social Bookmark Button
  • 0 Komentáře

Ráno začalo jako každé jiné, žádná práce a domek plný hladu. Všichni kolem zdraví a šťastní, což mě ale netěší. Jsem Hrobník, člověk s divnou profesí.

Kolik bezesných nocí jsem si přál nemoc, válku, cokoliv jen ať mám práci.

AddThis Social Bookmark Button

… Celý článek: Hrobař

  • 0 Komentáře

Ráno mě budí protivný hlas racků. Otevírám oči a s radostí zjišťuji, že jsem suchý a živý. Včera večer jsem totiž v hospodě u Ztracené kotvy pil jaksi na sekyru a nestihl včas utéci a tak mě velmi potěšilo, že mi tu sekyru nezatli třeba do zad:)  Naštěstí se spokojili jen s pár ranami a odešli. Dokonce mi nechali i můj ranec s věcmi, ale to bude asi tím, že prokleté věci tady na pobřeží nikdo nechce ani krást. Jak jsem se sem do přístavu  vlastně dostal?

Příběh dlouhý, temný, po kolena utopený v krvi a také v lásce, která je teď někde za tímhle hnusným a páchnoucím mořem.

AddThis Social Bookmark Button

… Celý článek: Zplozenec

  • 2 Komentáře